Únorová Mallorca na lodi

První společný výlet se sestrou. Cíl: ukázat jí trochu jiný způsob cestování.

První úkol: sbalit se

Protože nízkonákladové aerolinky změnily podmínky zavazadel a většinou je zdarma pouze malý školní batoh cca 20l, byl první úkol sbalit se nalehko. Co člověk potřebuje na 5 dní na Mallorcu, kde je přes den teplo a v noci zima? Pár kusů spodního prádla, tři trika, mikinu, bundu, spacák a růžové sluneční brýle samozřejmě!

"Může si vzít knihu?" Otázka mé sestry - milovnice knih.

"No jasně, ale potáhneš si jí na zádech sama." Odvětím. Musí se trochu otrkat, ať si vezme třeba kilové závaží, já ho nosit nebudu.

Na vlakovém nádraží směrem na Vídeň zjišťuji, že si vzala knihu Hamiltona, která má asi 1000 stránek a zabírá jí půlku baťohu. Na některé věci si člověk musí přijít sám. Nevymlouvám jí to. Ve Vídni zjišťuje, kde je nejbližší úschovna, kde by mohla knihu nechat, než se vrátí. Nakonec celý výlet zvládne s knihou na hřbetu, má to jako zátěžový trénink.

Mallorca - první stop, Port de Soller

Přílet na ostrov ve středozemním moři byl rychlý. Cesta trvala něco málo před 2 hodiny, a protože bylo jasno, tak přelet rakouských Alp byl fantastický zážitek! Po příletu jsme vyměnily zimní čepice za sluneční brýle a za znělky Funkytown jsme vyrazily jako Shrek mezi palmy za dobrodružstvím.

První cíl jsme měly Port de Soller, přístavní městečko obklopené horami. Miluju ten pocit, když člověk poprvé stopuje v zemi, kterou nezná, neví, jací budou lidi, jaké tu mají silnice a jak všechno půjde. Jako vždy jsem příjemně překvapená, když první stop máme po 2 minutách. Ano, jsme dvě holky, tak máme lehkou výhodu. Cesta nám netrvá dlouho, všichni jsou moc hodní a klidně si kvůli nám zajedou pár kilometrů. Navíc je ostrov opravdu malý něco přes 100km na délku. Furt si nemůžu zvyknout, že jsme na Mallorce a neustále si to pletu s Maltou. Dojde tak k lehkému faux pas, když prvnímu řidiči nadšeně sděluji, že jsme právě přistály a že jsme poprvé v životě na Maltě...

Stopem s dostáváme do městečka Soller, je nám doporučeno jet dřevěným vlakem/tramvají do městečka Port de Soller. Lístky se kupují u řidiče. Tak proč ne, místo jízdy autem v tunelu si užijeme vyhlídkovou jízdu. Nadšení mě přejde, když nastoupíme a průvodčí nás zkásne o 14 euro za dva lístky. No lowcostový výlet se nám zřejmě asi trochu prodraží.. Ale ty výhledy stojí za to resp. musí za to stál!

Port de Soller

Nádherné městečko v zátoce ohraničené dvěma majáky. Je obklopené horami a tak je poměrně strategické místo pro treky. Pěstuje se zde spousta pomerančů. Místní obyvatelé tyto pomeranče vyváželi do Francie a na tom zbohatli. Spoustu domů zdobí krásná zábradlí. V únoru to tu ale působí jako město duchů. Je otevřená tak třetina podniků, protože zde není tolik turistů.

Přijíždíme v 17.30. Nemáme kde spát. Sestra je mírně nervózní, protože nemáme zařízené spaní. "Nějak to dopadne." Odvětím a moc to neřeším. Pro mě samozřejmost, pro ní to vlastně musí být nezvyk. Přes couchsurfing jsem nikoho neobjevila, airbnb také ne. Normálně bych šla za město a spala venku, ale protože ségra byla nemocná a ještě se necítí úplně dobře, tak nakonec volíme nejlevnější hostel na jednu noc.

Hiking, spaní na jachtě, piráti

Po bohaté snídani, kde se řídíme heslem: sněz, co můžeš, když je to v ceně, bůhví kdy budeš zase jíst, vyrážíme další den na výšlap k majáku a na krátký trek. Značení cest je tu opravdu ukázkové. Dál pokračujeme stopem až do městečka Port de Pollenca, kde jsem domluvila na dnešní noc přespání u couchsurfera na lodi.

Zajímavé novinky co jsme se dozvěděly po cestě od řidičů:

• Na Mallorce žije asi 20 tisíc Němců
• Poměrně hodně cizinců, kteří zde žijí, jsou v důchodu
• Víno z Mallorky je drahé a není dobré
• Pivo je drahé a není dobré
• Ideální je pít víno ze Španělska (mainland)
• Nejvyšší hora je vysoká cca 1400mnm

Do města přijíždíme odpoledne, po zmrzce a kafi čekáme na couchsurfera. K našemu překvapení nás najednou osloví asi 52 letý muž - Paul, který vypadá jako Pepek námořník, s kamarádem. Z obou je cítit alkohol a já jsem mírně nervózní. Paul říká, že má v přístavu loď, ale že tu dlouho nebyl a neví kde přesně je. Zmateně pobíhá po přístavu a snaží se jí najít nebo zkontaktovat one-minute-man Miguela, které se mu o ní stará. Jsem nervózní víc a víc. Být tu sama, tak v pohodě, ale ještě se ségrou. A tohle, že má být její první zkušenost s couchsurfingem?! Druhý muž, Paulův kamarád - Eddie je sympatičtější, více si s námi povídá a vlastně nás uklidňuje, bohužel je to Brit a tak mu pro jeho přízvuk moc nerozumím.

Loď - jachta je nakonec nalezena! Jen je kus od břehu a tak k ní musíme doveslovat. Zvenku vypadá jako malá loďka a říkám si, kam se asi tak vejdeme, ale když sestoupíme do podpalubí, jsem překvapená, je tu kuchyně, záchod, 4 postele a sklad, člověk tu může normálně stát a je tu docela dost prostoru. Začínám si zvykat na Paulovo humor, ze všeho si dělá legraci.

"Když se bude loď potápět tak, buďto začnete panikařit nebo skočíte do vody a začnete panikařit."

"Tady ta sekera je z Finska. Když dojde k nejhoršímu, použijte sekeru!"

Po "ubytování" vyrážíme na nákup, nakonec ale skončíme v jachtařském klubu. Zdá se, že věta: Dáme si jen jedno pivo. Funguje stejně u nás i na Mallorce. Zůstáváme tedy poněkud déle. Probíhá zde zrovna nějaká akce, u které je i raut. Všichni jsou velmi stylově oblečeni a je vidět, že mají peněz na rozdávání. I přesto, že naše oblečení lehce vybočuje, tak se nám daří se nenápadně připojit k akci a především k rautu. Sestra tak dostává první pirátské rady, jak uloupit jídlo a já vymýšlím historku o bohatém manželovi, který tu má jachtu, kdyby se mě někdo ptal, co tam ve sportovní mikině a legínách dělám.

Po chutné večeři se přesouváme jakožto zkušení piráti do baru na kulečník. Průběh hry už tak pirátský není, vzduchem nelítají půllitry ani nedojde k protržení plátna. Po návratu na loď pod vlivem alkoholu cítím, že je mi dost teplo, přesto, že okolní teplota okolo půlnoci je asi 7 °C. Jsme u moře a ještě jsme se nekoupaly! Jestli tohle není ta skvělá příležitost! Ségra se toho okamžitě chytne a už je ve vodě. Ajej tak to nemůžu zaostávat, to by mi moje kamarádka Maruška, co by se koupala snad i v Grónsku, neodpustila. Elegantní šipkou skočím do vody, ještě že je tma a není vidět, jak mi spadl spodek plavek. Překonám strach ze žraloků a obeplavu loď. Asi na 10 minut je mi teplo, ale pak celou noc mrznu.

Kozí stezka, houpání se na laně, lov pokladů

První noc na lodi, trochu se to houpalo, ale jinak jsem necítila nic hrozného, žádnou mořskou nemocí netrpíme, uff. Východ slunce nad moře, není nic krásnějšího. Sluníčko ráno pěkně hřeje. Paul objevil kousek od lodi na dně moře kusy lana, protože nemáme hák, kterým bychom ho vytáhli, tak se dobrovolně nabízím na ranní koupel a lovím lana a další poklady ze dna. Přijdu si jako lovec pokladů! Ostatní na mě koukají dosti divně! Plavat? V únoru? V zimě? V moři? Blázen! Já ale 17°C nepovažuji za zimu. Paul mě pak učí další pirátské kousky. Viděli jste Piráty z Karibiku a to jak se Jack Sparrow chytil lana a zhoupnul se z jedné části lodi na druhou? V podání Paula to vypadá tak jednoduše, ale on je jak Pepek námořník, akorát bez špenátu. Hravě zvládne udělat několik shybů a pak se pověsit za nohy a viset hlavou dolů! Já jsem slabá, ale i tak zkouším zhoupnutí na laně a hned si to zamiluju! Létání ve vzduchu kolem lodi je bombastické!

Po pirátské zábavě a snídani v poledne vyrážíme s Eddiem na trek. Kam? No přece do hor. Nahoru. Přelezeme plot a drápeme se mimo cesty na nejbližší kopec. Cílem je zátoka za kopcem. Mysleli jsme, že je za jedním kopcem, ale když vystoupáme nahoru, tak těch kopců přibývá a tohle se několikrát opakuje. Z hodinové vycházky se stane 3,5 hodinová tůra. Pronásledujeme kozy, protože tam kam se dostanou, se dostaneme taky, skáme po kamenech, prodíráme se trávou a lezeme po skalách. Ty výhledy po cestě ale stojí za to! Krásné skály na lezení, průzračné moře na koupání prostě ráj! Dobrodružný výlet, skončíme u silnice a zpět jedeme stopem. Nakonec u námořníků na lodi zůstáváme ještě jednu noc. Probíráme americkou a anglickou historii a společně jamujeme až do rána.

Italiano, další noc na lodi, pasta

I když na první pohled jsem se toho bála, nakonec jsme si čas s Paulem a Eddiem parádně užili! Vůbec se mi nechce, ale další den jedeme dál a to do Palmy. Lída už má dost přírody a potřebuje velkoměsto. Hlavní město ostrova není tak veliké a dá se v pohodě za hodinu přejít skrz na skrz. Projdeme historické památky a poslední noc strávíme u dalšího couchsurfera - Eugenia, tentokrát Itala, který má mimochodem také loď. Takže budeme zase spát na lodi. Na večer pozval pár kamarádů, kteří pracují na lodi a také mají svou loď! To je neuvěřitelné. Pojala jsem podezření, že tak jako v Amstrdamu má každý kolo, na Aljašce má každý letadlo, tak na Mallorce má snad každý svou loď. Protože je nás na večeři více než s očekávalo, tak není dostatek těstovin. Mě by logicky napadlo, že skočím do obchodu a koupím další balík, ale to bych nemohla být na lodi s Italama! Když nejsou těstoviny, tak si prostě vyrobíme vlastní! No jasně, že mě to nenapadlo dříve. A tak se učíme od největších odborníků v oboru, jak by to mělo vypadat. Za hudby italských písní a kolíbání moře upadám do říše snů. To byl zase fajnový večer!

Sušák na těstoviny

Poslední den už jen vylezeme na hrad v Palmě, nakoupíme pár suvenýrů a vracíme se domů. Bylo to sice jen 5 dní, ale stihli jsme toho opravdu spoustu a zážitků máme nepočítaně!

Na závěr bych chtěla smeknout před svou 14letou sestrou. Pro mě je takové cestování normální ale pro ní, tohle musel být trochu šok. Všechno ale zvládla v pohodě, nestěžovala si ani, když nosila těžký batoh s knihou ani, když šla 3 hodinový trek bez vody ani, když se X dní nesprchovala, ani když jsme spali u neznámých lidí na lodi. Všechno zvládla na jedničku a snad se jí to alespoň trochu líbilo.

Mapa: https://mapy.cz/s/3p8nV

Highlights

• Stopování na Mallorce je jednoduché, průměrná čekací doba 10 minut a moc hodní lidé!
• Ostrov je malý, takže cca za hodinu ho přejedete autem
• Couchsurfing zde funguje skvěle, spousta lidí tu vlastní loď!
• Počasí: v zimě (únor) je přes den 15 - 17°C takže na triko a tříčtvrťáky, v noci 1 - 5°C a velká vlhkost!
• Doprava: na Mallorcu je spousta levných letů. Mimo sezónu není problém sehnat zpáteční letenky do 1000 Kč z Vídně, Berlína, Bratislavy, apod.