Roadtrip s babi

Cestují jen mladí. Blbost! Cestovat se dá v každém věku.

Nerada dávám zbytečné dárky a tak jsem letos k vánocům dala své babičce dárek - Výlet do Rakouska se mnou! Babi se chtěla podívat do Rakouska, nikdy tam nebyla a chtěla vidět hory.

Ihned po rozbalení dárku jsem si vyslechla značné pochybnosti:

"A jak se tam dostaneme? Snad nepojedeme stopem?!" - babi

"No, tak můžeme jet třeba vlakem...?" - já

" Cože vlakem??? No to snad néé." - babi

" Dobře tak můžeme jet autobusem?" - já

"Autobusem? Ježišmarjá!" - babi

"Dobře tak si půjčím auto a pojedem autem!" - já

"Cože? Jako autem? No to snad né!" - babi

Prostě všechno bylo špatně. Koronavirová situace náš výlet posunula a nakonec jsem si půjčila auto a stanovila jasný termín pro náš 5 denní výlet a babi postavila před hotovou věc.

Vcelku úsměvné byly předcestovní reakce babi, která nikdy nebyla v Rakousku:

"Mám si vyměnit nějaká eura? Teď je prý dobrý kurz!"

"Né babi, nemusíš, dá se tam platit kartou."

"COŽE? Jako českou kartou? V Rakousku? To snad není možné?!"

Nebo:

"A co na hranicích? Beru sebou salám, myslíš, že nám ho nechají?"

Jaké bylo překvapení, když jsme přejely hranice bez jakékoli kontroly. Pro mě úsměvné a vlastně hrozně milé a pěkné, že jsem tohle babi ukázala a vyvedla ji z omylu.

Neuschwanstein, německá jezera a vysutý most nad údolím

První zastávka byla u zámku Neuschwanstein v Německu. Naprosto kouzelný zámek. Projely jsme bouřkovým Německem a dojely večer. Zámek se chovával v mlze a postupně před námi vyplouval z mlhy, tak jako v pohádce. První noc jsme zvolily u jezera Schwansee na pankáče přespání v autě. Sice jsou tam značky, že se tam nesmí kempovat, ale mi přeci jen nekempíme, že jo? Trochu jsem se toho bála, přeci jen moje 76letá babička a spát v autě?? Tak jsme vzala opravdu měkkou karimatku a polštář a péřový spacák. Tak to zkusíme první noc a pak uvidíme, když tak pak zabookuju ubytko třeba přes airbnb.

Jak to dopadlo? Babi byla naprosto spokojená v autě a spaly jsme tak celou dobu! Dokonce jí přestala bolet záda (pro zasvěcené měla krásný radikulár L5/S1, který jí na výletě úplně přestal!).

Zámek Neuschwanstein je krásně vidět z Mariánského mostu (Marienbrücke), musíte na něj sice vystát frontu, ale rozhodně se to vyplatí. Vlivem korony byla omezená návštěvní kapacita zámku a tak jsme ho okoukly jen zvenku, což je ale možná stejně hezčí. Prošly jsme se také okolo jezera u zámku Alpsee - pěkné vyhlídky na zámek, ale jinak tam bylo až moc lidí.

Od zámku jsme přejeli do Rakouska k vysutému mostu Highline 179, most se rozpíná nad údolím mezi dvěma pevnostma. Platí se vstup na most, ale kdy se vám povede jít v takové výšce a ještě se skrz podlahu koukat na pidilidi pod váma? Rozhodně supr zážitek ale nevhodné pro ty co mají strach z výšek, přeci jen pokud se na mostě více lidí, tak se docela dost kýve. Za zmínku stojí ještě hezký zážitek z parkoviště. Při příjezdu na placené parkoviště mě čekalo milé překvapení. Šla jsem zaplatit parkovné a na platebním automatu byly položené a kamínky zatěžkané parkovací lístky. Parkovné se platí na celý den a tak když někdo odjel, tak tam dal lístek pro další použití. Lidi jsou hodní prostě všude.

Moje babička je celkem dost zdatná na svůj věk a má trekkingové hole, které ale nepoužívá, protože na tom přeci není až tak špatně, že jo?! Za úspěch celého výletu považuji to, že jsem ji s holema naučila chodit. Zjistila, že to není jen pro staré a nemohoucí lidi, že si tak může pomoc krásně do kopce a není tak zadýchaná a že si je jistá po kamenitém terénu z kopce mnohem lépe než bez nich! Takže rozhodně velký pokrok a pokud můžete, doporučte i svým prarodičům! Není se za co stydět, naopak při chůzi s holema zapojujete svaly na celém těle, ohledáte kolena a jste si jistější v nerovném terénu.

Eibsee, Innsbruck

Další den (po noci zase na parkáči) jsme si to namířily k jezeru Eibsee, které se nachází zase v Německu pod Zugspitze. Kvůli předpovědi jsme tam přijely už v 6 ráno, abychom si užily ještě sluníčko. Nikdo tam nebyl. Vzaly jsme si snídani sebou a vyrazily se projít okolo jezera. Myslím, že jsme nezažila v životě hezčí koupačku než tady. Nikde nikdo, průzračná voda a výhled na 2962m vysokou horu byl naprosto luxusní. Po pád hodinách se začalo okolí plnit lidmi, lehátky, šlapadly, paddleboardy a jaksi to ztratilo své kouzlo, ale po ránu a bez lidí to má něco do sebe.

Další zastávkou na cestě byl Innsbruck se svými horami. Vyvezly jsme se lanovkou nahoru až do 2330mnm. Nebyly žádné mraky a my se tak mohly kochat výhledy na všechny strany. Byly jsme jako na koruně světa. Jen my a hory okolo nás, neskutečná krása. Dokonce tam s námi byla nějaká bláznivá Ruska, která hrála na housle, občas to bylo otravné, ale poslouchat tu hudbu a dívat se do dáli na kopce? Úchvatné.

Protože nás obě zajímají spíše hory než města, tak jsme Innsbruck opustily a odjely hledat místo na spaní. Předpolední noc jsme spaly zase klasicky na nějakém parkáči po cestě, random jsem zastavila auto a to jsem netušila na jakém skvělé místě stojíme. Měly jsme z auta (čti z postele) výhled přímo na ledovec, kde nejprv zapadlo slunce, a po delší chvíli začal vycházet úplněk! To je tak, když pro dobré fotky ti stačí stáhnout okýnko auta a nemusíš ani vylézat ze spacáku.

Krimmlské vodopády a Königssee

Další den jsme vyrazily na Krimmlské vodopády. Autem jsme dojely až k nim a zase brzo ráno vyrazily - tyhle ranní brzké starty nám zaručily to, že jsme většinou byly sami a nepotkaly moc lidí, odpoledne to bývalo horší.

Krimmlské vodopády - po prostudování mapy si říkám, že je to v pohodě tak 5km tam a pak zpět, to máme za chvíli za sebou. Jenže, chyba lávky nelze plést Krimmlské a například Mumlavké vodopády! Tady bylo nějaké převýšení. Na malém kousíčku ale asi 500 výškových metrů. Vodopády ale rozhodně stály za tu námahu. Neuvěřitelná masa vody, která si lehce a elegantně plave a když přepadne přes hranu, tak se její lehkost změní v pořádnou sílu, se kterou padá dolů a rozdrtí vše co má v cestě. Akorát na koupačku to tam teda moc nebylo. Tak jsme se začaly pomalu směřovat na sever směrem k domovu. Poslední naší zastávkou bylo jezero Königssee, které se nachází zase pro změnu v Německu pod Watzmany na které jsme loni v zimě s kamarádem lezli. Parkoviště bylo úplně narvané lidmi, což mě trochu odrazovalo, ale stačilo popojít okolo jezera delší kus a už těch lidí bylo méně.

Velký klobouk dolů před mou 76letou babi, která spala celou dobu v autě, chodila po horách, koupala se ve vysokohorských jezerech, zvládla cestovat bez plánu, vždycky jsem vymýšlela na poslední chvíli, kam pojedeme, podle chuti a podle počasí a taky kde budeme spát. Na nic si nestěžovala a vše zvládla skvěle. Aspoň už vím, po kom mám tu dobrodružnou povahu a lásku k horám.