Předvánoční lezení na Maltě

Dárky, vánoční večírky, cukroví, dokončit resty a se všemi se potkat. Taky znáte ten předvánoční shon? Letos jsem se tomu chtěla vyhnout a tak jsem hledala levné letenky. Nejdřív jsem hledala parťáka, ale protože jsem nemohla nikoho najít, tak jsem si řekla, že stejně pojedu. A když jsem viděla letenku za 1000 Kč na Maltu? Tak tomu se nedá odolat!

Zasněžená Bratislava a o dvě hodiny později palmy na Maltě

Čtvrtek 20.12.2018

Výuka, Bratislava, salonek, překvapivá noc

Poslední pracovní den. Dopoledne ještě dokončit poslední přednášku a hurá na vlak do Bratislavy. Levné letenky totiž člověk samosebou nesežene jen tak z Prahy. Jedu jen na 3 dny lézt, tak 35l batoh i s lanem musí stačit. V Bratislavě vystupuju z vlaku. Na nástupišti je strašně moc lidí. Nechápu co se děje. Celé nástupiště je plné. Nedá se ani hnout. Po minikrocích se dostávám do průchodu z nástupiště a zjišťuji situaci. Vypadá to, že výstup z nástupiště zablokovali lidé, kteří na nástupiště přicházejí! Jsou naštvaní a nevrlí, že se nemohou na nástupiště dostat. Jaká je to logika?! Pokud neuvolní místo odcházejícím lidem z nástupiště, tak se tam logicky nevejdou. Po pochopení absurdní situace se začínám jen smát. Lidé jsou občas zvláštní. Na letišti potkávám svého cestovatelského parťáka Honzíka. Na první pohled bych řekla, že právě přijel z Islandu, protože má na sobě a sebou úplně to stejné jako když jsme se v září loučili na letišti v Rejkjavíku. Lowcostový výlet začínáme kde jinde než v letištním salónku, kam já mám vstup a Honzík si ho, po tom co spočítal, kolik vína se dá vypít, dokoupil. Malta je sice levná, ale nechceme moc utrácet. Takže se snažíme najíst tzn. do zásoby a samozřejmě i napít. Výsledkem je moc příjemná a rychlá cesta v letadle. Přilétáme na Maltu asi ve 22h. Je tma a vcelku teplo, oproti zasněžené Bratislavě rozhodně. Hned na letišti kupujeme lezeckého průvodce. Nalistujeme první lezeckou oblast s nejlehčíma cestama a hurá na stopa. Nečekáme dlouho a zakrátko zastavují 2 auta, ale chtějí peníze. No co, zřejmě jsme moc blízko letiště. S díky odmítáme a stopujeme dál. Další zastavuje takové malé prdítko. A jede našim směrem. Heuréka. A to ještě netušíme, jak skvělé auto jsme si stopli!

"Where are you from?"

"Czech Republic" (s pojmem Czechia se prostě nesžiju)

"No nekecej!" odpovídá blonďatá žena. Takže nás první stop je Češka. Skvělé.

"Kam jedete?"

"Lézt"

"Jako teď v noci??" podiví se.

"Nee, ale chceme se tam nějak přiblížit."

"A kde spíte?"

"No to ještě nevíme, máme spacák a alumatku tak někde přespíme." odpovídáme už klasicky.

"A stan nemáte? Venku je, ale hrozná vlhkost to byste byli hned mokří. No dneska spíte u mě."

"A kouříte trávu?"

"Jo a máme flašku vína."

"Nooo tak to vypadá na dobrej večírek."

A je rozhodnuto! A tak se z našeho prvního stopu vyklubal úplně geniální večer v příjemné atmosféře a s přespáním. Daniela žije na ostrově už 10 let, takže jsme dostali tipy kam jet, co vidět. Dokonce jsme zjistili, že ve městě Mosta je obrovská kupole kostela. Ve 2. sv. v. jednou v neděli byla Malta bombardovaná a jedna bomba byla shozená na kostel, kde probíhala nedělní mše. Ovšem ta bomba byla z Plzně! A byla protože plzeňáci to sabotovali, tak dali do bomby písek a bomba propadla střechou kostela a nevybuchla. Možná znamení, možná prostě štěstí.

Pátek 21.12.2018

Lezeš, lezu, lezeme

Vyspali jsme se v teple, ráno nám ještě Daniela ukázala obchod a místní speciálitu plněné kapsy z listového těsta a dokonce mám, darovala stan s karimatkou! Abychom nepromokli! No prostě sen. Tohle se dá zažít jen, když člověk cestuje stopem a bez plánu. Tohle mám fakt ráda.

Pak jsme vyrazili do lezecké oblasti. Není to daleko, celý ostrov má asi 26km na délku, takže by se dal přejít i pěšky. Do první oblasti jsme se dostali rychle, musel se přelézt plot a sejít dolů do údolí blízko Blue Grotto. Cestička byla úzká a zarostlá, místy jsem se cítila jako Alenka v říši divů, když se prodírá houštinou. Pak jsme ale objevili skály.

První cesta

Když jsem plánovala Maltu, chtěla jsem sem jet primárně lézt. Lezla jsem jen asi 2x na skále. A jaké překvapení mě čekalo, když jsem zjistila, že Honzík, co je tu se mnou neumí navázat ani osmičku... Tak jo, jasně polezu na prvního, to jsem nikdy nedělala. Vybrali jsme ty nejlehčí cesty. Dobře, takže jištěné to je, jsou to sportovky (v tu dobu jsem ještě netušila, co to znamená). Lezu, po cestě cvakám presky, všechno v klídku, pak dolezu nahoru. Hmm a co teď, je tam kruh. Skvělý a co mám teď udělat? Slanit nemůžu, neb máme jen jedno jistítko a s tím mě jistí Honza. Tak se nakonec odvážu a provléknu to skrz (už bych to neudělala, protože vím, že se tím ten kruh ničí, ale nebyla jiná možnost). Další cestu jsme zvolili trošku těžší. Zase lezu první u třetí presky je trochu krize, prostě trochu vyskočím a buďto se chytnu madla anebo spadnu. Nakonec vše dobře dopadlo. Jen jednou jsem cestu nedolezla a museli jsme podniknout záchranou výpravu na záchranou presky. Vylezli jsme lehčí cestu vedle, já Honzíka odjistila zeshora přes karabinu. Neptejte se jak, protože si to vůbec nepamatuju, určitě to bylo špatně, ale lano jsem držela takovou silou, že bych spíš spadla s ním, než abych ho pustila. Pak byl plán slanit pro zapomenutou presku. No. Jenže jak to udělat, když máme jen jedno jistítko?! Honzík slanil první s kyblíkem. Já teda slaním přes karabinu. Vše šlo dobře, než jsem si všimla, že mám lano na špatné straně karabiny a tím jak se o ní dře, tak jí odemklo. Zadržím dech, chytím se skály, druhou rukou zašroubuju karabinu a otočím jí. Krve by se ve mně nedořezal... Má to jednu výhodu, když je člověk "hozený do vody" nemá jinou možnost, než to nějak vymyslet. Dokonce jsme zvládli pak i nějaké vícedélky. Po lezení jsme se šli k moři. Je tu krásná malá zátoka s naprosto průzračnou vodou. Nádhera. Sice fouká vítr a voda je dost studená, vykoupat se ale prostě musím, když už jsem u moře! Dokonce se odvážím a kousek i plavu. Klára vs žraloci na Maltě 1:0.

Do takové vody musí člověk vlézt i když je zima!

Po koupačce jsme se rozhodli, že dnes přespíme v údolí pod skálou. Batohy jsme schovali do houští pod kámen a vyrazili na procházku a nákup večeře. Bohužel v zimě není na Maltě moc turistů, takže obchody a restaurace jsou mimo města zavřené.

"Kde je nejbližší obchod?" ptáme se nějakého místňáka.

"Ve vedlejším městě." Odpovídá.

Nevadí, dojedeme stopem. Poděkujeme a jdeme. Zatím ani nestopujeme, když nám staví auto, ve kterém je ten místňák se kterým jsme před chvílí mluvili. "Já vás tam dovezu." Řekne a hned otevírá dveře. No tak protestovat nebudeme, že? Jsou tu úplně zlatí lidi.

Večer si uděláme v Údolí nikoho ohníček a fazole. Ešus nemáme, ale tak stačí přece dát plechovku blízko ohně a ona se ohřeje.

Sobota 22.12.2018

Opuštěný ostrov, jeskyně, vánoce

Noc jsme strávili pod skálou. Byla mi pěkná zima, dost foukalo, ale co trocha nepohodlí se přežije. Dopoledne jsme ještě trochu zalezli v údolí. Včera jsme tu byli sami a teď je vidět, že je sobota a je tu asi 8 dalších lidí. V poledne vyrážíme dál. Cílem je dostat se na ostrov Comino a tam přespat. Stopování na Maltě není problém, je to tu opravdu malé, všude blízko a samí příjemní lidí, tak jako všude. První stop je cyklista, který jezdí nejraději na kole na Etnu a od kterého dostáváme krabičky jídla, co vyrábí. Jedno chutná jako turecký med a druhé jako čočková pomazánka, to se bude hodit, až bude hlad! Celkem rychle se dostáváme do přístavu. Jdeme zjistit, kdy jede nějaká loď na Comino. Máme štěstí, zrovna jedna odjíždí, ale nedoporučují nám tam zůstat. Zítra možná budou vlny a možná nepojede žádná loď. Tak to né. Zítra letíme zpět domů. Stejně se ale rozhodujeme, že se na Comino podíváme, určitě tam bude něco zajímavého at least Blue Lagoon. Comino je opravdu malý ostrůvek. Obejdeme ho za 2 hodiny. Je to opravdový opuštěný ostrov. Je tu jedna restaurace, jeden hotel. Vše je opuštěné. Mimo sezónu tu chcípl pes, ne doslova. No i když... Každopádně ostrov je moc krásný, dominantou jsou obrovské útesy a průzračná Blue Lagoon. To bychom samozřejmě nebyli my, kdybychom se tam nevykoupali! Sice jsou 2 dny do vánoc, všichni na nás koukají jako na blázny, ale co. Mnohem lepší než se tu v létě plácat mezi stovkou turistů no ne? 

Comino, Blue Lagoon

Večer se vracíme na hlavní ostrov. No a co teď? Protože je to lowcostový výlet, tak jsme toho moc nesnědli a tak se rozhodneme, dát si dnes normální večeři a co jiného na ostrově než rybu. Zajdeme do první restaurace, kterou objevíme a dáme si luxusní menu s rybou. Je to obří porce, nacpeme se k prasknutí, ale stojí to rozhodně za to. Najdeme další lezeckou oblast, kde bychom mohli zítra ještě zalézt, než poletíme domů a hurá na stopa. Už je sice tma, ale štěstí nám přeje. Hned první auto nás doveze až tam. U stěny nacházíme jeskyni, paráda, takže na nás dnes nebude ani foukat, raduju se. A protože jsme dnes měli rybu a protože jsou už jen 2 dny do vánoc, uděláme si takové malé vánoce. Zapálíme si svíčky, já mám sebou adventní věnec ze svíček v krabičce, Honzík má od maminky perníčky, otevřeme si vínko a užíváme si předvánoce. Ho ho ho.

Vánoce!

Neděle 23.12.2018

Hlavní město, bomba, krušný návrat

Perfektní lezení

V jeskyni vskutku vůbec nefoukalo, což bylo skvělé. Krásně jsme se vyspali. Dopoledne ještě polezeníčko a pak hurá na stopa. Dostali jsme se konečně do města Mosta o kterém mluvila první den Daniela. Navštívili jsme místní kostel a viděli přímo i tu bombu, která nevybuchla. Zajímavé. Pak jsme se dostali do hlavního města do Vallety, kde jsme konečně potkali nějaké turisty i přesto, že je jeden den do vánoc. Přestože venku bylo pěkné vedro a nebe bez mráčku, ulice tu jsou vyzdobené jako na vánoce. Všude visí světýlka, Santa Clausové a vánoční stromky. Trochu zvláštní. Na letiště jsme dojeli busem a v 7 večer jsme už zase byli v mrazivé Bratislavě. A k tomu ještě začalo pršet.

Cíl dnešního dne? Dostopovat do Prahy a stihnout tak vánoce. Natěšení z Malty, plní zážitků a pozitivní energie jsme začali stopovat v Bratislavě na letišti. Hodina a půl v dešti bez odezvy. Ani jedno auto nám nezastavilo. Co budeme dělat? Našla jsem autobus, který nás doveze až na kraj města. Dalších 45 minut. Jsme na benzínce. Nikdo nestaví. Prší. Nikdo zastavil. Prší. Někdo zastavil, ale jede jen do vedlejší vesnice. Prší. Je mi šílená zima. Je tma. Prší. Honzík stopuje na vjezdu na benzínku. Má černou bundu, není ve tmě vůbec vidět. Vzdávám to. Jdu na benzínku. Dám si horký čaj. Prší. Klepou se mi ruce. Jsem zmrzlá, ani telefon nereaguje. Prší. Honza furt stopuje. Brečím. Nestihneme vánoce. Dnes už nic nejede, ale najdu vlak, co jede hned ráno. Mohli bychom stihnout alespoň Štědrý večer. Jsem zničená. Najednou přijde Honza, že má auto. To je geniální. Nemůžu tomu uvěřit. Někdo nás přeci jenom vzal. Je to jako zázrak. Doveze nás až na benzínku do Brna. Tak se opakuje úplně stejný scénář. Zase tam nikdo nestaví, ale už jsme alespoň blíže ku Praze. Nakonec nás vezme prázdný autobus, který jede až do Prahy. Geníální. Někdy okolo 2 hodiny ráno přijedeme na Žižkov.

Jsem ráda, že jsem jela s takovým skvělým parťákem, který to na rozdíl ode mě v těžké chvíli nevzdal. Byl to skvělý výlet. Nic člověk neplánuje, ale vyjde to naprosto perfektně a těch pár dní stačilo. Takové výlety prostě miluju.

• Highlights

• Stopování na Maltě je jednoduché, člověk nečeká dlouho max. 10 minut bez cedulí.
• Ostrov má na délku něco okolo 26km, takže se dá i přejít pěšky.
• Počasí: v zimě (prosinec) je přes den 15 - 17°C. Dost ale fouká. Přes den je to na triko, večer se ochladí a hodí se čepice i péřovka! Je tu velká vlhkost nedoporučuji spaní pod širákem.
• Doprava: na Maltu je spousta levných letů. Mimo sezónu není problém sehnat zpáteční letenky do 1000 Kč.
• Jídlo: mimo sezónu je spousta restaurcí zavřených zejména ty mimo hlavní turistické oblasti, ceny jsou jako u nás.
• Lezení: sportovky všech obtížností, spíše jednodélky