Moje první skialpy aneb Ropákův memoriál 2018

Chtěla jsem si udělat lavinový kurz. Ptala jsem se první zkušeného horala Honzy Paly. Dostalo se mi odpovědi: "Hele, před Sivestrem je skvělá akce na skialpech, bude se tam probírat i metodika. Tak pojeď tam." A tak jsem jela. Sbalila jsem se klasicky pouze do batůžku 35l a vyrazili jsme.

Akce se konala 26. - 30. 12. 2018 ve Vysokých Tatrách na Zbojnické chatě. Každoročně se zde setkává parta skialpinistů, lezců a aktivních lidí. Až do 25. 12. 2018 jsem si myslela, že skialpinisti jsou podivní lidé, kteří z úsporných důvodů chodí podél sjezdovky nahoru a pak si ji jednou sjedou. Tento výlet ale změnil můj názor.

Sraz byl 26. 12. na chatě. Cesta byla dlouhá neb jsme sebou brali ještě dva borce, takže jsme jeli takovou zkratkou z Prahy do Smokovce přes Vsetín a Jablůnku. Ideální trasa, když chcete vstávat ve 4 ráno. Trumfl nás ale "Pankáč", který jel z ČB a musel vstávat už ve 3 ráno! Není nač si stěžovat. U auta jsem se poprvé snažila nandat pásy na lyže. Už jsem viděla otrávené pohledy. Všichni co jedou jsou zkušení borci a já nechci být někomu na obtíž. Snažím se nenápadně na všechno vyptávat a důkladně si vše zapamatovat. Vyvezli jsme se lanovkou na Hrebienok a odtamtud jsme pokračovali s lyžema. A hned druhý problém, jak si mám zapnout lyže.. Prostě amatér. Naštěstí mě zachránil Honza a mohla jsem pokračovat dál. Po cestě jsme potkali spoustu lidí, kteří patřili k nám. Večer proběhl v duchu seznamování se. Samozřejmě, že si nepamatuju ani jedno jméno. To je tak, když se vám představí 20 lidí naráz... Vypadá to ale, že je tu dobrá parta, bude sranda. 

Čtvrtek 27.12. - Fujavice, záhrab

Ve čtvrtek ráno byla venku pěkná fujavice, být tu sama, tak rozhodně nikam ven nejdu! Ale ostatní to viděli jinak. Tak rychle: sbalit věci, nalepit pásy. No snad mám všechno. Rozděli jsme se na 2 skupiny. Jedna šla lézt, ostatní jsme šli na skialpy. Prý na cvičnou loučku - Rovienky. 

Fouká dost slušně, mám co dělat abych se udržela na nohou. Jdeme pohodové tempo a pak... Sjel mi pás... No super. Mám půjčené lyže i pásy (i hůlky a boty :D) Ale přece by měl normálně lepit?! Pás byl obalený sněhem a ledem. Tak z toho už nic nebude. Znovu jsem si ho nandala a snažila se stoupat vzhůru. Někdo mi nabízel lepenku, ale s díky jsem odmítla, co by mi na to v půjčovně řekli! Dorazili jsme pod kopec. 

"Tak teď půjdeme serpentýnama nahoru a pak to z toho sedla sjedeme." Zavelel Palič. 

"Nelepí mi pás." Nenápadně říkám. 

"Tak to je blbý v tom traverzu to držet nebude. Tak si sundej lyže a jdi nahoru bez nich." odvětil Palič a všichni vyrazili nahoru. 

"No super." naštvaně si mluvím pro sebe, zatímco ostatní stoupají rychle vzhůru. "Zase nějakej problém. Nahoru v lyžácích to bude fakt skvělé." Připevňuju si lyže na baťoh, když v tom slyším volání.

"Klári, pojď za náma, jdeme kopat záhrab." 

Vůbec netuším kdo to volá. Sice jsme se včera všichni seznámili, ale jak jsou teď všichni zabalení od hlavy až k patě v goráčovým oblečení, tak kdo by je poznal. Nicméně jsem za to ale moc ráda. Dojdu k nim a zjišťuju, že je tu skupinka 4 chlapů co jdou kopat záhrab. Fajn, aspoň se nemusím drápat nahoru! Vděčně se připojuju ke skupince. Záhrab jsem ještě nekopala. Střídáme se ve dvojicích a kopeme, aspoň poprvé použiju lopatu a jsem trochu k něčemu platná. Netrvá to dlouho a záhrab je hotov! Paráda. Místo na sezení vyskládáme lyžema a jsou tu i schůdky. Záhrabová parta se ukázala ještě sympatičtější, když vytáhli čaj a slivovici! 

Po chvilce se přiřítilo pár žen ze svahu, házeli po cestě pěkné tygry. 

Záhrabová parta

Pak se záhrabová parta vydala na kopec. Pásy furt nelepily, ale nechtěla jsem vypadat jako bábovka. Tak jsem hodila lyže na baťoh a hurá nahoru. Peklo, každý krok znamenal propad po kolena nebo i popás do sněhu. Nejdřív jsem si řekla, že vylezu kousek a pak to prostě sjedu, ale pak jsem si řekla, že by to byla škoda nejít až nahoru. Vyčerpaně jsem vylezla nahoru. Palič zrovna vysvětloval testy stability sněhové podmínky konkrétně kontrolu sněhového profilu, klouzavý blok nebo rozšířený sloupcový test. Dělá se to abychom zjistili, zda můžeme svah sjet a zda nehrozí utržení desky a pád laviny. Další metodické novinky, snad si to zapamatuju! Zjistili jsme, že sníh je stabilní a nehrozí utržení desky. Nicméně testy byly provedeny až potom, co několik účastníků sjelo svah. 

Tak a byl na řadě můj první sjezd. Lyže jsem si už zvládla zapnout. Trochu jsem se bála, když jsem viděla jak napoprvé holky padaly a navíc jsem ještě tuhle zimu nestála na sjezdovkách! Nakonec to ale nebylo nic těžkého a ani jsem nespadla. Ještě mě mrzelo, že už jdeme zpět do chaty.

Lavinová záchrana

Odpoledne proběhla metodika lavinové záchrany. Ukázali jsme si několik typů pípáků. Pípák - to je krabička, která vysílá signál nebo signál hledá. Takže se používá k záchraně někoho z laviny. Dušan dva pípáky zahrabal a my jsme postupně vybíhali do tmy za svitu čelovek a lokalizovali "oběti" laviny. Při záchraně lidí z pod laviny je důležitá především rychlost, Pankáč měřil čas, za který to zvládneme. Nejlepší učení je hození do vody. Člověk se musí spolehnout sám na sebe.

Vyběhla jsem ven a teď co mi to ukazuje, kam mám jít. Panika a běh. Hned u chaty jsem chytila signál a šla za první obětí/pípákem. Na displeji je ukázaná vzdálenost od oběti. Začala jsem asi na 32m. Po chvíli chůze bylo hned 145m to je nějaká blbost! A jo! displej byl zamlžený a ukazovalo to ve skutečnosti 14,5m! Hlavně nezmatkovat. První pípák jsem našla a druhý už nebyl problém. Cesta zpět do kopce v hlubokém sněhu nebyla tak hrozná jako ráno! No a nakonec jsem měla 4. nejrychlejší čas ze všech a 1. z žen! No na to že jsem takový amatér tak to jde! 

Škoda jen, že jsme si natrénovali jen lokalizaci a ne kopání a sondování. Tak snad příště. 

Večer jsme hráli spoustu zajímavých her, které už si nepamatuju, jen vím, že jsme se u toho dost nasmáli a pak se zpívalo za dobrovodu Lucky na klavír a Matyáše na kytaru. 

Pátek 28.12. Svišťový štít

Páteční počasí bylo stejně špatné jako předchozího dne. Silný vichr a minimální viditelnost. Ani mírná hladina alkoholu z předchozího večera nám nezabránila vyrazit znovu na kopec, jen někteří vyráželi o něco později. Oblíbenou hláškou po snídani bylo: "Desátá rozhodne." Naše skupina se rozhodla pro Svišťový štít. Na štít jsme šlapali na lyžích, já si dala záležet na tom jak nalepí pásy! Ale měla jsem větší problém. Poprvé jsem stoupala v serpentýnách a zkoušela otočky na skialpech ve svahu. Na začátku to šlo, ale občas jsem měla problém. Ale nějak se na to učit musím.  Vylezli jsme nahoru, byla šílená mlha, takže nebylo vidět na krok. Což je na jednu stranu výhoda, protože člověk nevidí ten krpál pod sebou! Ale dala jsem to jen s jedním pádem! 

Vrcholovka - Svišťový štít. No fak nekecááám nejsme jen u chaty!! 

Odpoledne se neslo ve smutnějším duchu neb došlo k prvnímu zranění. "Vetchý" si rozsekl koleno. Naštěstí jsme tu měli mezi účastníky i dvě doktorky, tak se mu dostalo náležitého ošetření. Dušan s ním pak sjel do doliny, kde ho předal do rukou/skútru HZS. Večer jsme se náležitě napili na jeho zdraví, takže teď je už v pořádku.

Lana - kolik uzlů umíš, tolikrát jsi člověkem

Odpoledne ještě proběhla výuka uzlů pod vedením metodicky velmi schopného Hřiba. Jen co dostal do ruky prusík, tak tím zaujmul nejen některé účastníky zájezdu, ale také ostatní pocestné v chatě. Po půl hodině jeho zájmový uzlovací kroužek čítal 6 cizích dětí. Kromě tradičních uzlů jako dračí smyčka došlo i na méně známé jako třeba Hřibův Motýlek. Je pouze pro zasvěcené a oproti tradičnímu motýlku je naprosto k ničemu.

Hřibův Motýlek

Na závěr metodického bloku proběhla záchrana Rosti z ledovcové trhliny. Myslím, že Rosťa byl rád, že to zkoušíme na chatě a může pít kafe mezi tím, než se naučíme za pochodu prusíky. Poměrně značná část posádky zájezdu tento den odjela za podmínkou (rozuměj - za lepšími sněhovými podmínkami). My co jsme zůstali, jsme se modlili za lepší počasí. A večer probíhal v poklidu. V 11 v noci dorazila neohrožená Katka, která přijela stopem do Smokovce a pak vyběhla za námi na chatu, v noci, sama, proč ne.

Sobota 29.12. Konečně azuro

V sobotu ráno se stal zázrak a obloha se začala protrhávat. Všichni co tradičně říkávali: "desátá rozhodne." plány přehodnotili a chtěli se dostat co nejdřív z chaty. Vyrazili jsme na nějaký traverz. Zjistili jsme, že cesta není úplně bezpečná, tak jsme se vrátili a že pojedeme sjíždět nějaké hezčí svahy.

"Tak tady pojedeme dolů a to pleso co je dole objedeme zleva." Hlásil Palič. Po cestě ale byla taková mlha, že jsme se zastavili a netušili jsme, kudy máme jet. Každý ukazoval úplně jiným směrem. Nakonec nás zachránila Paličova GPSka. "Jsme přímo uprostřed Ladového plesa." Tak to se nepovedlo a museli jsme za tichého nadávání šlapat nahoru. Nahoře se vyjasnilo a odměnou byly krásné sjezdy. 

Lucka se svými G3

Neděle 30.12. Výhledy za odměnu!

Poslední den se konal znovu výstup na Svišťový štít. Když jsme stáli pod kopcem, nestačili jsme se divit, co jsme zvládli sjet před pár dny. Občas opravdu není špatné, když člověk nevidí, co jede dolů. Stoupání bylo ale bombastické, všude kolem vrcholky zasněžených hor, modrá obloha. Po cestě i nebylo úplně nejlíp ze včerejšího večera, ale při prvním uklouznutí jsem rychle vystřízlivěla. Přeci nespadnu až dolů to by byla ostuda. Radši jsem se maximálně soustředila na výstup. Nahoře ale bylo tak krásně a já si zase uvědomila proč tohle dělám! Azuro, fotečky, opalovačka a hlavně ty výhledy! Je tu opravdu krásně! Pak už jen dlouhý sjezd až do Smokovce. Byli jsme tu pár dní, ale mě to přišlo jako věčnost. 

Svišťový štít za dobré viditelnosti. Tyjo to jsme fakt sjeli???

Pro mě to byl první skialpový výlet v životě. Změnila jsem názor na skialpinisty, poznala jsem tu partu skvělých lidí a už se poohlížím po své vlastní skialpové výbavě. Tak kdy zase příště?!