en-Ovčí aneb Faerské ostrovy

Plánovala jsem jet na konferenci do Kodaně. Konference má končit v pátek. Když už budu v Kodani, tak přeci nepoletím v pátek do Prahy. Přemýšlela jsem nad Norskem a nakonec rozhodnutí padlo na Faerské ostrovy, kam jsem se chtěla už delší dobu podívat a kam létají přímé lety právě z Kodaně. Protože jsem byla vázaná na termín, nechtělo se mi složitě s nikým domlouvat a rozhodla jsem se jet sama.

Konec října. Vzhledem k tomu, že Faery leží na půl cesty mezi Norskem a Islandem, tak tam asi bude tma a zima. Přemýšlela jsem, jak tam budu cestovat a kde budu spát. Nakonec jsem se rozhodla pro nejflexibilnější variantu. Budu spát v stanu a stopovat. Občas potřebuju trochu dobrodružství, které začalo už tím, že jsem se musela sbalit do 8kg příručáku s věcma na konferenci, stanem, spacákem, karimatkou a věcma na sebe!

Nakonec člověk zjistí, že nemusí dlouho a složitě plánovat dovolenou. Záleží pouze na tom, jakého komfortu se zvládne vzdát. Stačí se sbalit do malého baťůžku, koupit letenky a vyrazit. Spát se dá ve stanu a dopravovat se dá pěšky nebo stopem. Je to jednodušší než si myslíte.

Pátek 25.10.

Dobrodružné stavění stanu, bouřka, na dně...

Hned po skončení konference jsem se přesunula na letiště. V letadle si ke mě přisedl chlapík, který mi byl povědomí. Nakonec jsem zjistila, že je to fyzioterapeut z Faerských ostrovů, který byl také na konferenci! Neuvěřitelná náhoda. Celou dvou hodinovou cestu jsme si povídali a dostala jsem hned pracovní nabídku na fyzio. Prý když se mi tam bude líbit, tak se mám ozvat. No proč ne, takových kontaktů není nikdy dost a člověk nikdy neví, kde v životě skončí!

Na Faery jsme přiletěli v 8 večer. Duty free shop - kupuju to nejlevnější a nejnutnější - pringlsky a whisku a vyrážím za dobrodružstvím! Tma a déšť. No dobře, to jsem přece čekala ne? Převléknu se na letišti do "nepromokavého" oblečení a na mapě najdu nejbližší vesnici. Letiště tu totiž není jako všude jinde v hlavním městě, ale je uprostřed ničeho. Za deště vyrážím na cestu. Vylezu na kopec za vesnicí. Strašně tu fouká. Hledám závětří a zároveň rovné místo, což není lehké najít. Je to trochu těžké, když je člověk poprvé v cizí zemi a neví co o toho čekat, jací budou lidi, jestli si může postavit stan kdekoliv atd. Proto nechci moc svítit, aby mě tu někdo neobjevil. Nakonec najdu alespoň trochu místo v závětří vedle potoka. Prší a fouká. Tak a teď postavit stan. Fouká fakt hodně, takže než navleču tyčky, je to celá věčnost. Pak není lehké ho postavit, protože chce uletět. Nakonec stojí a uvnitř je batoh, což zamezuje samovolnému odletu. No a co kolíky? Ty jsem si do batohu vzít nemohla, protože by mi v příručáku do letadla neprošly. Nejsou tu žádné stromy, tak nemůžu použit větvičky, ani velké kameny. Potřebuju alespoň 2 kolíky. Prší, prsty mám už tak zmrzlé, že je necítím. Snažím se přemýšlet, co mám sebou a co bych mohla použít místo kolíků. Nakonec jako jeden kolík použiju kartáček na zuby a druhý propisku! Sakryš, jakto,že nejsem jako Mr. Bean a nemám sebou zásobu dalších propisek! Zalezu do stanu a do spacáku. První můj strach, že mě tu někdo najde a přepadne. Nadávám si, že jsem sem jela sama! Hrozně fouká. Když přestane foukat, začne pršet. A takhle se to střídá celou noc. Spát nemůžu, protože co chvíli, musím předělávat "kolíky", které vichr vytrhl. Kartáček drží, ale propiska je naprd... Věci ve stanu jsem rozložila tak, aby stan neuletěl, ale moc to nepomáhá. To, že by sem někdo přišel a přepadl mě, už mě ani nenapadne. Teď spíš aby zatěžkávací zkouškou prošel Pankáčovo stan, co mám půjčený. Už je jedna ráno. Furt nespím. Občas si sednu a rukama držím tyčky stanu. Ježíši, když to přežijou horolezci v C4 na nějaké osmě v Himalájích, tak to musím přežít já v bouřce na Faerech! Už nikdy nebudu cestovat sama. Tohle je naposledy! Ve 3 ráno navalím batoh na jednu stranu stanu, která se nejvíc zvedá od země, a sama se hlavou o tu stranu opírám a na chvíli usínám.

Sobota 26.10.

Mokro, aprílové počasí, hostel

Východ slunce

Tak tohle byla bezpochyby ta nejhorší noc v mém životě. V sedm ráno je situace stále stejná. Prší a fouká. Už ale začíná svítat. Navlékám na sebe všechny vrstvy, co tu mám - triko s krátkým, s dlouhým, svetr, mikinu, péřovku, goráčovou budu a troje gatě. Sbalit stan a vyrážím. Ale kam? Mám tu v plánu několik míst v okolí, kam se chci podívat. Ale je fakt hnusně. Ve vesnici najdu jediný otevřeny miniobchod a nakupuju něco k jídlu - nutellu, salám a sýr - není to tu nejlevnější a tak mi tohle mi vydrží na následující 4 dny, člověk toho zas až tolik nepotřebuje, když cestuje.

K mému překvapeni tu nejsou data. Faery sice patří Dánsku, ale nejsou jako takové v EU, takže nemám internet, což je na jednu stranu skvělé, ale tak nějak jsem s tím nepočítala a tak nemám stažené mapy offline. Tak dalším rozhodnutím je jít na letiště na wifi. Jsem úplně promočená včetně spacáku a předpověď na dnešek až do dalšího rána je stejná - déšť a vichr. Tohle už další noc nedám. Jsem úplně na dně. Kdyby v tuhle chvíli byla možnost si zdarma přebookovat letenky zpět domů, tak letím hned. Nakonec naštěstí přes booking.com nacházím nejlevnější hostel za 500kč/noc a není to ani daleko odsud. Hned to booknu a je rozhodnuto: dnes jdu do hostelu. Vyrážím pěšky okolo obrovského jezera. Počasí je tu jak na houpačce. Prší, fouká, za 5 minut svítí sluníčko a je duha a pak zase znova.

Mám dilema, zda jít na vyhlídku nad jezero. Asi další 2 hodiny cesty. Zrovna prší a kapky deště mě štípou do očí, nejdu nikam po 16km procházky jdu do hostelu. Překvapením je, že holka co tu má na starosti hostel je češka! Svět je malý, tak si aspoň popovídám, dává mi typy na místa, kam se podívat a mám tu 4lůžkový pokoj jen pro sebe! No není tu zrovna narváno v tuhle roční dobu, ale potkávám tu fyzioterapeutku z Dánska, co pracuje na nejjižnějším ostrově. Sprcha, usušit věci, polévku a spát. Tohle bylo nejrozumnější rozhodnutí, které jsem udělala. Spokojeně usínám, jediné proč se tuto noc budím, je předělat mokré věci z topení.

Neděle 27.10.

První stop, nejjižnější ostrov, konečně výhledy!

Dnes se měnil čas a tak jsem spala o hodinu déle. Jaká to byla úleva, když jsem nemusela hlídat stan! Vše mám suché a teď ještě vymyslet, co budu dělat? Lákavá je myšlenka zůstat v hostelu, ale to bych zase nemohla prozkoumat ostrovy a být flexibilní. Tak se nakonec rozhodnu vzdát luxusu postele a podle předpovědi počasí = za sluníčkem, se rozhodnu vyrazit na nejjižnější ostrov. Což znamená dopravit se do hlavního města Tórshavn a odtamtud jet 2 hodiny trajektem. První trajekt jede až v 11h, tak mám dost času. Dojedu tam stopem jak jinak.

První stopování v cizí zemi. Vždycky jsem malinko nervózní. Na Faerech jsou ale strašně zlatí lidé. Zastavilo mi hned první auto! Paní jede naposledy do práce a uvítá společnost. Pracuje jako kuchařka pro společnost co staví tunely, tak mě informuje o novinkách, které ostrovy budou nově propojené tunely.

V přístavu Tórshavn potkávám prvního baťůžkáře! Už jsem si myslela, že jsem jediný šílenec na ostrovech! Prý jede na sever, kam se taky chystám a na nejjižnějším ostrově Suduroy už byl a je to tak prý krásné, tak to mě uklidní. Po pár minutách co si povídáme, se ptám odkud je a prý z ČR! Neuvěřitelné! Ale nemá spacák ani stan, tak je vázán na ubytka, kterých je tu poskrovnu a nejsou zrovna nejlevnější. Airbnb cca okolo 1300Kč/noc.

Po příjemném povídání se každý rozjedeme svou cestou, třeba se potkáme, svět je malý a o náhody tu není nouze.

Cesta trajektem rychle utíká, svítí sluníčko, tak mám krásný výhled na okolní ostrovy.

Po příjezdu mám dilema. Chtěla bych se podívat na nejjižnější místo k majáku a taky bych chtěla jít trek k jezeru. Každé je ale na opačnou stranu z trajektu. Je 13h. v 17h bude tma. Kam jít dřív? Nakonec se na poslední chvíli rozhodnu pro maják a jdu stopovat. Tentokrát druhé auto! Paní jede sice jen na půlku cesty, ale nakonec mě odveze až do vesnice Sumba, ze které jde krátký trek k majáku. Je to zase moc milá paní, bavíme se o velrybách. Je to citlivé téma. Faeřani od jakživa lovili velryby a loví je dodnes. Ne nějaké ohrožené druhy, ale menší velryby konkrétně druh známý jako Kulohlavec Sieboldův. Když je někdo na moři a uvidí spot velryb, tak to oznámí v přístavu a pak se jede lovit. Největší podíl dostanou ti, co objevili spot s jejich příbuzní a kamarádi a pak se to rozděluje dál, víc dostanou starší lidi a mezi ostatní se to spravedlivě rozdělí. Je to zajímavé, velrybí maso se vůbec neprodává s výjimkou černého trhu samozřejmě. Mělo by být převážně pro místňáky. Ale jsou prý i studie, které ukazují, že maso velryb není až tak zdravé, protože obsahuje rtuť a další látky. No kdo ví, i tak bych to chtěla ochutnat!

Sumba

Po cestě do Sumby mi paní ukazuje ještě vesnici Porkeri, která byla dříve známá rybolovem. Je tu dokonce Kapitánská ulička, kde dříve byly nejkrásnější domy ve vesnici a kde bydleli kapitáni. Paní je moc milá ukazuje mi i olympijským 50metrový bazén, prý její manžel vede v Tórshavn plavecký klub a shání plavecké trenéry, že by mi tu klidně zařídili i apartmán na bydlení. To už je druhá nabídka práce během 3 dní! A pak že je to severský stát s nejnižší nezaměstnaností!

Po cestě jsou moc krásné výhledy na okolní kopce. Vesnička Sumba je opravdu malá. Svítí sluníčko a já vyrážím k majáku Akraberg. Po cestě míjím spoustu ovcí, je jich tu opravdu hodně. Někdo dokonce říká, že tu žije více ovcí než lidí, proto se také Faerům říká Ovčí ostrovy.

Maják a útesy okolo opravdu stojí za to. Sedím na kraji útesu a kochám se, je to nádhera. Maják stojí na konci obrovského útesu, kolem létají ptáci a dole šplouchají vlny. Po šílené první noci jsem strašně ráda, že jsem tu. Dalším cílem je dostat se k treku k jezeru a to znamená stopovat. No to by mě zajímalo, jestli někdo v neděli odpoledne pojede z vesnice na konci světa. Po 15 minutách čekání naštěstí auto jede a hned mě bere. Chlapík co pracuje přes počítač pro Norskou firmu a mimo to tady má asi 200 ovcí. Jedeme autem a jen říká: "tak tenhle kopec mi patři a támhleten taky." Cca 50% půdy je na Faerech v osobním vlastnictví lidí a 50% je ve vlastnictví státu. Od loňského léta tu zavedli restrikce pro turisty. Protože chodili, kde se jim zachtělo v tlupách, a rušili ovce, tak začali zavádět určitá pravidla. Na některé treky se může jít pouze s průvodcem př. Dragasund nebo se tam dá jít bez průvodce, ale vstup je zpoplatněn př. Trælenípa. Sice se mi příčí myšlenka, že je příroda za poplatek, ale funguje to na trecích v Nepálu nebo v národních parcích v USA. Na druhou stranu chápu, že nechtějí dopadnout jako Island, kde je sedmkrát víc turistů než místních lidí.

Akraberg, Sumba

Jedu dál. Další stop jsou starší manželé, kteří mi nedoporučují jít na trek teď v noci, odvezou mě do největšího města na ostrově Tvøroyri a ukážou mi místo, kde si můžu postavit stan. Sice o tom lehce pochybuju, je tu sice cedulka - stanování, ale je to spíš taková zahrada u opuštěného domu. Přijde mi to trochu pochybné. Je stále světlo, tak jdu na obhlídku dalších míst města.

Na celém ostrově nejsou žádné stromy. Buďto je snědli ovce, nebo je porazili Vikingové a postavili z nich lodě anebo tu nikdy žádné stromy nebyly. Nikdo neví. Každopádně v některých městech/vesnicích se snaží stromy vysázet, ale jen v malých osadách a musí být chráněné před ovcemi. Tady takový parčík je.

Po chvíli procházení se venku u mě zastavuje auto. Co prý tu dělám a co hledám a odkud jsem, už kolem mě jednou jel. Faeřani mi trochu připomínají Američany. Po ulicích moc nechodí a jen jezdí v autech. Takže když už někdo jde venku, tak je jasné, že je to turista nehledě na to když má ještě na zádech batoh.

Zdvořile odpovídám, že hledám místo pro stan. Pán se trochu vyděsí. Stanovat? Teď v zimě? Hned mě chce odvézt někam na ubytování. Je moc milý. S díky odmítám. To by nebylo to dobrodružství!

V sedm už je tma a nemám co dělat, tak postavím stan, tentokrát použiju větvičky z lesíku jako kolíky a krom toho že na mě celou noc svítí pouliční lampa, tak se krásně vyspím. Už se vůbec nebojím. Pod svícnem je největší tma no ne?

Pondělí 28. 10.

Jezero na konci světa, výběh na Klakkur, nejkrásnější výhled na světě

Vstala jsem brzo ráno, dnes chci jít trek k jezeru a pak stihnout v 11h trajekt zpět na hlavní ostrovy. Vyrazila jsem po ovčí stezce. Obloha jasná, dnes bude krásný den. A taky, že jo. Dokonce chvíli jdu jen ve dvou tričkách! Po cestě jsou krásné výhledy na okolní kopce a přilehlé ostrovy. A pak už jezero, ohraničené strmými útesy. Nikdo tu není jen já, no prostě nádhera.

Svítí sluníčko a i přesto, že dost fouká, tak si užívám teplo. Už mám tak miliardu fotek, protože tady jsou všude tak krásné výhledy, že to musím stále fotit i když se posunu jen o metr.

Na trajektu se rozhoduju, že se chci dostat na sever do Klaksvíku, druhého největšího města a zároveň do nejmenšího města. Respektive do druhého města obecně. Všechno ostatní na ostrovech jsou pouze vesnice, protože tu není mnoho obyvatel, celkem něco okolo 55tisíc.

Za dopravu tentokrát zvolím autobus. Sice je dražší než trajekt... Ale chci otestovat i něco jiného než stopování. A má to výhodu, že si nemusím s nikým povídat a můžu se kochat krajinou a fotit. Cesta vede pres fjordy a hory, které nejsou až tak vysoké. Nejvyšší hora Faerských ostrovů měří 880m. Ale mě přijdou obrovské, protože se zvedají strmě od moře a jejich vrcholky jsou zasněžené. Je tu taky spousta tunelů. Díky nim jsou propojené některé ostrovy spolu a nemusí se tak jezdit trajektem. A také se zjednodušila doprava do míst, kde obyvatelé museli překonávat sedmistovkové hory a v zimě tak byli úplně odříznutí od světa.

V půl čtvrté přijíždím do Klaksvíku. Plán byl ještě dnes vylézt na vyhlídku na kopec Klakkur. Podle mapy 2 hodiny cesty. To je blbý, to už bude tma. Nakonec to risknu a čas výběhu nahoru stáhnu na hodinu. Dnes jsem měla jen 5 prstů nutelly a tak jsem v průběhu výstupu v docela silné hypoglykémii. To nevadí hlavně se tam dostat za světla. Odměnou rychlo výstupu mi je nádherný výhled na fjordy, hory a ostrovy v okolí. Tohle je to nejkrásnější co jsme kdy v životě viděla. Konkurovat mohou pouze Himaláje, ale tohle je prostě peckat. Kochám se výhledem na modré moře, zasněžené kopce a nekonečné fjory klikatící se mezi ostrovy. Nádhera. Přespím v opuštěné boudě v kopcích a jsem tak chráněná před větrem - ideální.

Klakkur, Klaksvík

Úterý 29. 10.

Kalsoy, na moři, ryby

Plán na dnešní den byl, sejít do města a jet prvním trajektem v 8 ráno na ostrov Kalsoy. Tam dostopovat na sever ostrova a jít trek k majáku pak stopem a trajektem zpět. V 7 ráno stojím v přístavu a hle nejsou tu žádná auta. Když na ostrov, kde bydlí jen pár lidí, nepojedou auta, tak nebudu mít koho stopovat a co tam teda budu dělat? Tak tam asi nepojedu. Ale co dál, nemám záložní plán.

Jdu přístavem a vidím na malé loďce staršího chlapíka. Ty jo, kdyby jel na ryby, to bych hrozně ráda jela s ním. Strašně se stydím mluvit s cizími lidmi, pak se ale překonám, co horšího se může stát, než že řekne ne. Já vím, ale nesnáším odmítnutí. Tak jo, seberu odvahu a ptám se ho, jestli jede na ryby. Prý ne, ale jede lovit ptáky. Hm tak se hned ptám, jestli nepotřebuje pomoc. Změří si mě pohledem a říká, že nemá na palubě záchod a že bude pryč celý den až do tmy, ale jestli chci tak můžu jet s ním. Nemám co dělat a tohle může být zajímavé, tak jedu! A bylo to nejlepší rozhodnutí.
Strávila jsem s ním celý den na moři, stříleli jsme ptáky (hlavně se neptejte jaké, vím jen, že byli černobílý a že to nebyli racci), moc jich nebylo, ale ulovili jsme celkem čtyři. Můj rybář celou dobu mluvit a řekl mi spoustu zajímavostí o ostrovech o lovení ryb a ptáků o velrybách. Vyrostl na ostrovech a od 16 let se živí chytáním ryb, jezdí do Norska nebo k Islandu. A v době volna chytá ryby či ptáky pro vlastní potřebu. Naučila jsem se během dne rozeznávat ptáky podle toho, jak letí a mohla jsem pak poznat, kde jsou ti, které zrovna lovíme. Jelikož moc ptáků jsme neobjevili, tak mě můj rybář pak vzal na okružní jízdu okolo ostrovů. Ukazoval mi útesy, třeba útes Enniberg, jehož kolmá stěna dosahuje výšky 754m. Útes působí impozantně a já si přijdu jako v Avatarovi. Míjíme různé jeskyně, které člověk vidí jen z lodi. Nejkrásnější je jeskyně, v jejímž prostředku padá vodopád do moře. Jsem jako v ráji. Sice mrznu, mám trochu mořskou nemoc, ale hrozně si celý den užívám. Při cestě zpět zkoušíme ještě štěstí při chytání ryb. Na ryby chodím občas s tátou, ale to je něco úplně jiného! Když člověk chytá ryby na řece, tak sedí a čeká. Tady, na moři držím prut v ruce a neustále s ním hýbu. A funguje to! Chytíme celkem čtyři ryby (neptejte se jaké, vím, že tak cca 40cm dlouhé a dobré) a jednu z nich chytím dokonce sama! Po cestě zpět mi rybář udělá z ryb filety a dá mi je sebou. Prý to nejlepší co můžu mít. Čerstvá ryba z Faer. Po doplutí mě odveze na výpadovku za město, dá mi na sebe kontakt, že kdybych nikoho nestopla, tak ať mu zavolám a že mě odveze, a když tak ať se ozvu, až se příště zastavím na Faerech, pojedeme na ryby možná i velryby.

Tohle si člověk prostě nenaplánuje. A je to jen o mluvení s lidma a o tom být spontánní, pak může člověk zažít nečekané dobrodružství.

Za městem jsem si stopla vysokoškoláka, kluka, který tu studuje. Nemá co dělat a tak i když nejede kam já, tak mě odveze až na místo. Jsem ráda, že se nemusím nikam dál plahočit a odměňuji ho vtipnou konverzací. No snad toho nelitoval, že mě vzal. Poslední noc strávím v hostelu, abych se umyla a nesmrděla tak zítra 8 hodin v letadle. Přicházím s hrdostí a taškou se čtyřma rybama do hostelu. Potkávám mladičkého 20letého Francouze.

"Máš něco k večeři?" ptám se ho ve dveřích.

"Ne."

" A jíš rybu?"

"Jo."

"Výborně, tak si dnes dáme spolu k večeři ryby." Odpovím s radostí a jdu vařit. 

Francouz vypadá trošku vyjukaně. Posléze se k nám připojí ještě Češka, co vede hostel a Švédka a máme tak krásný večer plný ryb a cestovatelských zážitků. Já myslí, že ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem. Tohle, kdyby mi někdo uvařil po 4 dnech na sýru, salámu a nutelle, tak ho budu milovat!

Středa 30.10.

Poslední den, Trælenípa, odjezd

Ta už je to tady moje dobrodružství uběhlo poměrně rychle dnes ve 13h odlétám zpět domů. Protože jsme si kupovala lowcostové letenky, tak letím přes Kodaň, Brusel do Prahy. Takže celkem nějakých 8 hodin. Dopoledne ještě využiji k výstupu na Trælenípa. Nádherné útesy okolo jezera a vodopády. Slovy to ani popsat nelze, jak krásné to je. To se prostě musí zažít.

Nastupuju do letadla, rozhlížím se kolem sebe a je mi jasné, že tady nejsem naposledy a že se sem ještě musím vrátit...

Video z výletu: https://youtu.be/T6DlpHbYf0M

Highlights

• Doprava: na Faery létají přímé lety z Bergenu, Kodaně, Edinburgu. Letenky se dají sehnat i za 5 tisíc. Druhou možností je jet lodí z Dánska, která pak pokračuje na Island.
• Na místě doporučuji stopování. Nejhůře mi zastavilo 5. auto, jinak vetšinou první. Faeřani jsou přátelští a chtějí si povídat. Obtížné to může být v oblastech, kde nejsou žádní lidé.
• Jinak fungují dobře trajekty a autobusy. Na letišti se dá koupit neomezený lístek na MHD na 4 a 7 dní. Více informací zde: https://www.ssl.fo/en/
• Ubytování: v říjnu jsem spala ve stanu, jsou tu kempy nebo se dá domluvit s místními a spát u nich na zahradě. Nejlevnější hostel je za 500kč/noc. Obvyklá cena je okolo 1200kč/noc.
• Počasí: je tu poměrně větrno a počasí se střídá každou minutu. Rozhodne nezapomenout nepromokavé oblečení, ale i péřovku. Říjen 4 - 8°C.
• Jídlo: stejně jako na Islandu jsou tu nejlevnější obchody - supermarkety Bonus. Jídlo je jinak poměrně drahé.
• Internet: POZOR, Faery nejsou v EU, takže zde nejsou dat za stejnou cenu jako u nás. Dá se koupit místní simkarta, ale pokud jedete na chvíli, užijte si raději chvilku offline.