en-Kvalifikační závod před MČR v autostopu

Letos jsem narazila na webu na MČR v autostopu. Trasa byla na Ohridské jezero (hranice Makedonie a Albánie) pak přejet trajektem do Itálie a projet Řím nebo Neapol nebo Pisu a zpět do Prahy. Nikdy jsem nebyla na Balkáně (krom závodů v Bělehradě) a tohle by byla dobrá šance se tam podívat. Parťáka jsem měla domluveného Vojtu, se kterým jsem stopovala v Norsku (Viz článek: https://inlovewithmybackpack.webnode.cz/l/mene-je-nekdy-vice/) Bohužel mi dva dny před setkáním účastníků sdělil, že jede pracovat do Belgie. Což je skvělé! Ale musela jsem na poslední chvíli hledat parťáka. Nakonec první volba padla na kluka, Emila, kterého jsem skoro neznala a kterého jsem viděla dvakrát v životě, pouze si pamatuju, že mi říkal, že už ten závod jel. A? No řekl že do toho jde, ale musíme vyhrát. Co na to říct? Máme stejný cíl! Takže jdeme do toho!

11. 5. 2018 pátek 19:00

Šaty na ramínka, taška přes rameno, barefootové botky, mokré plavky z bazénu v tašce. S Emilem jdeme na sraz před kvalifikačním závodem. Sešly se tu všechny posádky. Moc fajn lidi. Pavel, hlavní organizátor závodu, vysvětluje pravidla. Start bude zítra tj. v sobotu v 8 rána na Černém mostě. Budeme mít sebou GPSky, takže na webu bude vidět, kam se pohybujeme. Trase je: Praha - Hradec Králové - Brno - České Budějovice - Praha. Kdo zvládne tak z Budějovic pojede ještě do Plzně. V 17 hodin se všechny posádky otáčejí směr Praha. Abychom se zase všichni sešli v Café Lajka. Jsem nadšená a moc se těším. Jsem zvědavá, jak to zvládneme. Zbytek večera se seznamujeme s ostatními účastníky. Pavel platí všechna piva. Po pivech následují paňáky, ani nevím kdo to platí, ani na co, ani kolik toho pijeme. Někteří už odcházejí, se vyspat před závodem, zůstávají jen ti nejsilnější jedinci.  Po pár pivech a paňácích přemýšlíme co budeme dělat. Proč je start až v osm?? Všichni jsme už natěšení. "Pavle, nemůže být start už v pět? Takový východ slunce na Černém mostě to musí být krása!" Trochu mi to připomíná situaci, kdy jsme s kamarády po pár pivech vyrazili na Sněžku na východ slunce ve 3 ráno. Ale Pavel je neoblomný. Start je v osm. "Tak co si dát noční předzávod." Zahlásí někdo. Aleš se toho hned chytne : "Tak kdo zvládne dojet teď do Brna a zpět do Prahy, tak má u mě flašku Karibského rumu!" To je slovo do pranice! Je 11 hodin večer. Po pár pivech a paňácích jsou všichni svolní ke kdejaké blbosti. Tak se nakonec dohodnou 4 týmy, které vyráží směr Brno. Tam se musí vyfotit u orloje, jet zpět do Prahy a stihnout start na Černém mostě v 8 ráno. Samozřejmě že my jedeme taky! Vyrážíme o půlnoci z Café Lajka. Protože máme vybité mobily, tak jedeme ještě k Emilovi pro nabíječku a využíváme Uber, ten nás pak zaveze ještě na benzínku a vyrážíme. Na benzínce se spousta lidí diví, co to děláme a kam jedeme. No, pravda je to trochu bláznivý nápad. Nakonec máme štěstí a potkáváme Slováka který jede do Trenčína. Takže nás vezme až do Brna! Supr, to nám to hezky začíná! Po cestě posloucháme Landu, Emil trpí, ale pak usne. Já vzpomínám na dětství, jak mi tohle pouštěl táta. Do Brna dorazíme ve 3 ráno. Ještě se dostat do centra. Chvíli jdeme a pak nám zastaví nějaká moc hodná paní, která je nadšená a vezme nás až skoro k náměstí. Zbytek už dojdeme. Foto jako důkaz a co teď? Jelikož alkohol už skoro vyprchal a protože jsem dostala od jiné posádky (od Roberta) flašku vína, tak se snažíme najít někoho, kdo by měl vývrtku a otevřel by nám víno. Potkáváme kluka. "Máš klíče?" Ptá se mě. Dám mu svoje klíče a on se snaží otevřít jimi flašku. Ani po 10 minutách se mu to nedaří a tak mi vrací klíč od bytu, který je úplně ohlý! No super! Takže máme neotevřené víno a ohlý klíč od bytu! To je fakt výhra. A hlavně se musíme dostat z centra Brna. Naštěstí Emil je pohotový a našel bus, který jede kousek k nějaké benzínce na dálnici na kraji Brna. To je fajn, tam dojdeme a už budeme stopovat na Prahu. Čeká nás ale nemilé překvapení. Benzínka tam sice je, ale kvůli uzavírce jednoho úseku dálnice je zavřená!! To je snad špatný vtip! Tak co teď? Tak půjdeme na druhou stranu dálnice a pojedeme zpět. Stojíme asi 15 minut a nic.. Tak nic půjdeme zpět na bus a pojedeme na nějakou benzínku v centru Brna. Bože! Už mě dost bolí nohy, netušila jsem že v těchhle botech, které nemají podrážku budu chodit kilometry pěšky! Emil chodí hrozně rychle a já musím popobíhat. Flaška vína furt odolává a nejde otevřít ani propiskou. Bus nás odveze k další, tentokrát již otevřené benzínce! V pět ráno už začíná svítat, ale skoro nikdo tu není. Emil i přes svoje pravidlo: nebrat kamioňáky, jedou moc pomalu. Kývne jednomu, aby nás vzal. Je to Turek a tak první co dostaneme je Turecká káva a konečně jedeme. Bohužel hrooozně pomalu. Je nám jasné, že touhle rychlostí to nestihneme. Tak ho přemluvíme, aby nám na benzínce zastavil. Je nám to líto, protože je moc hodnej, ale jinak to fakt nejde. Ještě dostaneme na něj telefonní číslo s tím, že kdybychom byli v Istanbulu, tak ať se ozveme. Vystoupíme na benzínce a koho tu nepotkáme! Milana s Eliškou! Další posádka, která byla také v Brně! Už mají domluvený odvoz do Prahy. No nakonec se nám povede přemluvit řidiče a svezeme se spolu s nimi. Frčíme si to parádní rychlostí v audině. Pán pokračuje z Prahy na Plzeň ale Milan mu vysvětlí náročnost situace, a tak nás hodí až na Čerňák, přímo na start závodu!

Brno ve 3 ráno! We made it!

12. 5. 2018 8:07

Na Černý most dorážíme 8:07. Ostatní týmy už jsou tu, všichni vyspaní, připravení s cedulemi. A my? Možná už střízliví, ale nevyspalí a nepřipravení. Ale co na tom sejde, teď začínám kvalifikační závod a my jedeme na Hradec! Vrháme se nadšeně do akce. Stojíme asi 20 minut, už několik posádek odjelo a pak se usmálo štěstí i na nás! Zastavili nám dva kluci, kteří jedou až do Hradce. Na benzínce před Hradcem stojíme chvilku. Ptáme se lidí, jestli jedou naším směrem. Největší chyba je neptat se lidí o kterých si řeknete, že rozhodně nemůžou jet vaším směrem. Samozřejmě tu chybu neděláme a ptáme se každého, kdo dorazí na benzínku, až nás vezme pán s pejskem Oliverem až do Litomyšle. Koukáme na mapu, protože všechny týmy mají GPSky, tak na internetu je vidět kde kdo je a taky jestli stojí nebo jakou jede rychlostí. Před námi jsou tři posádky. To je super. Jsme docela vepředu. V Litomyšli stojíme asi 2 minuty a bere nás pán se synem, kteří jedou někam k Macoše. To už je kousek k Brnu. Všechny posádky před námi se zasekli u Svitav, máme štěstí a dostáváme se do vedení! Před námi je Brno. Teda v životě jsem nebyla dvakrát za den v Brně. Hlavně se tam nezaseknout jako v noci! Nakonec přes Brno přejíždíme docela v pohodě asi na 3 stopy a valíme to směr Humpolec. Zastavil nám bosý chlapík. Emil s ním probírá systém školství a já si trochu zdřímnu. To není možný, že je teprve jedna hodina. Přijde mi, že je už tak pět odpoledne. To je ale dlouhý den. U sjezdu na Humpolec vysedáme a asi za 10 sekund nám zastavuje první auto, které tu jede a bere nás k Táboru. My máme ale štěstí! Od Táboru ovšem nikdo nejede. Stojíme tu už asi 5 minut a nikdo nestaví. Už jsme zhýčkaní, jak jsme teď jeli rychle. Nakonec se na nás usměje štěstí a jedeme do Budějovic. Je hrozně brzo tak zvažujeme, že pojedeme ještě do Plzně! Máme zase štěstí a dostaneme se do Budějovic ze strany výpadovky na Plzeň. Druhým úkolem na dnešní den je koupit nějaký produkt z města, kterým projíždíme. Tak v Budějovicích kupujeme jak jinak než Budvar. Protože jsme od včerejší večeře nic nejedli tak si bereme ještě croissant a pivo. A? No jdeme zase stopovat, na nic jiného není čas. Emil je nekompromisní, žádné jídlo musíme jet dál. To je neuvěřitelný nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by měl stejný cíl jak já. Takže stopujeme dál. Stopneme si pána, který jede do Prahy, no škoda, že jsme se rozhodli to vzít přes Plzeň. Do Plzně se dostaneme na několik stopů, pokaždé nás někdo vezme do vedlejší vesnice, ale my bereme všechny. Zajímavé je, jak funguje na stopu pivo a jídlo. Jakmile si vybalíte jídlo nebo otevřete pivo, ihned někdo zastaví! Do Plzně se dostáváme chvíli po páté hodině. Jelikož pořadí týmů se počítá k 17. hodině, tak je nám jasné, že jsme vyhráli! Paráda! Bylo to neuvěřitelný! Měli jsme hrozné štěstí! Do Prahy už moc nespěcháme, ale i tak dorážíme v 19 hodin na Letnou. Jdeme od tramvaje. Šaty na ramínka, taška přes rameno, barefootové botky, mokré plavky v bazénu. Déjà vu. Kdo by tušil před 24 hodinami, že to dopadne takhle. Ani to není možné, že jsme stihli v noci odjet z Prahy do Brna a zpět a pak jsme stihli ještě vyhrát kvalifikační závod! To není možné! Jsem nadšená, jsme prostě dobrý tým a těším se na hlavní závod.

Hlavní závod MČR v autostopu se pojede od 16. 6. 2018. Trasa je: Praha - Ukrajina (geografický střed Evropy) - Rumunsko (česká vesnice v Banátu) - Ohridské jezero (stop na 24h) - trajektem do Itálie - projet Řím/Neapol/Pisu - Bodamské jezero - Praha. Budete nás moci sledovat zde: https://www.jedu.cz/mistrovstvi-cr-v-autostopu Je tu mapka, kde budete vidět každý den naší polohu. Cílem MČR je také přispět na dobrou věc a budou se vybírat peníze na nějakého vozíčkáře z Konta Bariéry. Jelikož vítěz není jen ten, který jeden nejrychleji, ale musí také vybrat co nejvíc peněz na DMSkách, tak až začne závod tak budeme rádi za jakoukoliv podporu. Jsme posádka číslo 3 Emil a Klára :) 

Posádka číslo 3 Emil a Klára!